Letos dáme puntíky

Když vstoupíme do jakékoliv obytné místnosti, nejprve nás upoutá pohled na zeď. Možností, jak zakrýt zdivo je celkem dost. Pamatuji si na doby, kdy se používal téměř výhradně váleček. Tento zajímavý nástroj, připomínající tak trochu fonograf bez trychtýře, mohl vykouzlit na zdi neuvěřitelné množství různých vzorů.
tapeta s přírodou
Mohli jste mít na zdi
1.     různobarevné květiny
2.     kolečka
3.     čtverečky
4.     abstraktní vzory

V dětském pokojíku mohly Vašim ratolestem běhat po stěnách
a)     myšky 
b)    berušky
c)     Ferda mravenec s broukem Pytlíkem

Tapeta vede

Postupem času se ale váleček dostával do pozadí, protože ho pomalu vytlačovala tapeta. Nejprve se začala používat v panelových domech, odkud se pomalu dostávala i do rodinných domků. Dnes jsou tapety v tolika vzorech, barvách, odstínech, že je někdy těžké si vybrat.

Také u materiálu máme několik možností

1.     tradiční papír
2.     vinyl, který přilne na každý materiál a tváří se jako hedvábí
3.     nehořlavé vliesové tapety
4.     přirozeně vypadající textilní tapety
moderní tapeta
Spoustu možností uvítají i Vaše děti, které si mohou polepit dveře dětského pokoje fototapetou se svou oblíbenou kapelou nebo ti menší s nějakým oblíbeným roztomilým zvířátkem. A pokud se Vám zdá Vaše podlaha příliš fádní, můžete polepit nějakým zajímavým motivem i ji. Co takhle přecházet z kuchyně do pokoje po mostě přes rozbouřenou řeku? Nebo stát v obývacím pokoji uprostřed rozkvetlé louky.

Už Rudolf II. mohl mít vytapetováno 

Tapeta však není záležitostí jen moderní doby. Pokud bychom se podívali do dávné minulosti, mohli bychom na stěnách našich předků spatřit tapety ze zajímavého materiálu – z pomalované kůže. První papírové se objevily už v šestnáctém století, ale příliš zájmu nevzbudily. Velkého rozkvětu se jim dostalo až ve Francii, ve století devatenáctém. A od té doby už se jen vylepšují.