Potřebnost umění mluvit i jinak, než mateřštinou, krásně vyjadřuje známé přísloví: kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Ke zvládnutí různých řečí je ale zapotřebí různé množství investované námahy, času, a často i peněz. Zatímco angličtinu dnes můžete studovat snad v každém městě, a základy pochytíte relativně rychle, za doučování čínštiny nebo mandarínštiny jistě zaplatíte více, neboť není tolik lidí, kteří by zmíněnou dvojici ovládali na takové úrovni, aby mohli i učit. Krom vyššího investovaného obnosu se je také budete učit déle, protože jsou složitější.

Složitost řeči je dána nejen množstvím slov, které je potřeba znát k zajištění schopnosti základní komunikace. Různé jazyky totiž mívají i různé počty slov celkově. Velkou měrou se uplatňují i kulturní rozdíly, které mohou studentovi učení usnadňovat nebo ho naopak mást. Gramatické konstrukce a systémy se také učí lépe a rychleji, pokud jsou podobné mateřštině. Posledním výrazným prvkem je i písmo. Pokud se v rámci studia nebudete učit jen slovíčka, gramatiku a výslovnost, ale přidáte k tomu ještě jiný systém psaní, obtížnost se posouvá o pár úrovní výše.

Na základě výše zmíněných kritérií rozdělil Foreign Service Institute jazyky do skupin dle obtížnosti. Pro zajímavost se můžete podívat, kam co patří:

• Kategorie 1
  K osvojení postačí 600 hodin studia. Najdeme tu francouzštinu, španělštinu, norštinu, dánštinu, a další.
• Kategorie 2
  Připravte se, že budete studovat zhruba 750 hodin. Ze známějších sem patří němčina.
• Kategorie 3
  Ke zvládnutí vyžadují asi 900 hodin. Nachází se tu třeba svahilština nebo indonéština.
• Kategorie 4
  Dostat se na slušnou úroveň zabere okolo 1100 hodin učení. Řadí se sem mnoho slovanských jazyků (čeština, řečtina, ruština), ale také třeba hindi nebo zulu.
• Kategorie 5
  Musíte obětovat 2200 hodin dřiny, abyste se je naučili. Příkladem jsou japonština, čínština, korejština, nebo arabština.